Předehra

Na Barcampu jsem měl přednášku o internetovém právu, především o právu jež se vztahuje na podnikatele na internetu (ISP).

V přednášce jsem se opíral především o právnický výklad, avšak jak jsem dnes zjistil, v některých pasážích týkajících se žádosti o zaslání obchodní nabídky, jsem se svým výkladem rozešel se stanoviskem ÚOOÚ.

V dnešním příkladě se budeme pohybovat v zákoně  č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.

Šíření obchodních sdělení § 7

(1) Obchodní sdělení lze šířit elektronickými prostředky jen za podmínek stanovených tímto zákonem.

(2) Podrobnosti elektronického kontaktu lze za účelem šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky využít pouze ve vztahu k uživatelům, kteří k tomu dali předchozí souhlas.

(3) Nehledě na odstavec 2, pokud fyzická nebo právnická osoba získá od svého zákazníka podrobnosti jeho elektronického kontaktu pro elektronickou poštu v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby podle požadavků ochrany osobních údajů upravených zvláštním právním předpisem 5) , může tato fyzická či právnická osoba využít tyto podrobnosti elektronického kontaktu pro potřeby šíření obchodních sdělení týkajících se jejích vlastních obdobných výrobků nebo služeb za předpokladu, že zákazník má jasnou a zřetelnou možnost jednoduchým způsobem, zdarma nebo na účet této fyzické nebo právnické osoby odmítnout souhlas s takovýmto využitím svého elektronického kontaktu i při zasílání každé jednotlivé zprávy, pokud původně toto využití neodmítl.

(4) Zaslání elektronické pošty za účelem šíření obchodního sdělení je zakázáno, pokud
a) tato není zřetelně a jasně označena jako obchodní sdělení,
b) skrývá nebo utajuje totožnost odesílatele, jehož jménem se komunikace uskutečňuje, nebo
c) je zaslána bez platné adresy, na kterou by mohl adresát přímo a účinně zaslat informaci o tom, že si nepřeje, aby mu byly obchodní informace odesílatelem nadále zasílány.

Děj

Honza (z twitteru) se mne dnes zeptal na jednoduchou otázku:

ntr23: Nemáš prosím nějaký legální text s žádostí o udělení souhlasu se zasíláním obchodního sdělení? Děkuji

Podle toho co jsem aktuálně věděl by má odpověď zněla přibližně takto:

V případě že byly získány adresy z veřejného zdroje, musíte před rozesláním obchodního sdělení zažádat o svolení se zasláním obchodních sdělení. Tedy napíšeme email který nebude nic prodávat jen se ptát zda souhlasí se zasláním obchodního sdělení. /čerpáno především z knihy Právo na internetu od JUDr. Radim Polčák, Ph.D./

Taková žádost by mohla například vypadat takto:

Vážení obchodní přátelé,
rádi bychom Vás požádali o vyjádření souhlasu se zasíláním obchodních sdělení naší firmy prostřednictvím elektronických prostředků, dle zákona č. 480/2004 Sb.

Pokud souhlasíte se zasíláním informačních e-mailů s novinkami, akcemi a speciálními nabídkami, a to nejvýše 1 e-mailovou zprávu za každý 1 měsíc , odpovězte ANO.
Pokud se zasíláním dalších e-mailů nesouhlasíte, odpovězte NE nebo na e-mail nereagujte. 

S pozdravem
Jan Novák,
Obchodní zástupce www.example.com

Pojďme si tento email trochu rozebrat.

• Není to obchodní sdělení, protože neprodáváme ani nepopisujeme žádnou službu nebo výrobek
• Splnili jsme podmínku aktivního opt-in (tedy že uživatel MUSÍ reagovat pokud chce dostávat další sdělení)
• Můžeme uvést odkaz na naší firmu v patičce a to dle §2, f) “… Za obchodní sdělení se nepovažují údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku, zejména doménové jméno nebo adresa elektronické pošty; …”

Vyvrcholení

Nyní na scénu přichází ÚOOÚ, tedy Úřad pro Ochranu Osobních Údajů, státní instituce jenž má na starosti prošetřování a postih nevyžádané pošty. Na jejich stránkách k tomuto tématu můžete nalézt zajímavé vyjádření:

Mohu získat souhlas se zasíláním obchodních sdělení elektronickou cestou?
Obchodním sdělením jsou všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku fyzické či právnické osoby, která je podnikatelem. Dle § 2 písm. f) zákona č. 480/2004 Sb. je obchodním sdělením také reklama dle § 1 odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, tedy oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky. Zprávy (žádosti o souhlas se zasíláním obchodních sdělení) zasílané potencionálním zákazníkům prostřednictvím elektronické pošty obsahově odpovídají výše uvedené definici, neboť směřují k podpoře služeb a mají za cíl podporu podnikatelské činnosti, podporu prodeje zboží a poskytování služeb, a to přestože je tak činěno formou žádosti o udělení souhlasu se zasíláním obchodních sdělení. Tímto způsobem šíříte povědomí o své značce a svých službách a fakticky tak podporujete svoji podnikatelskou činnost. Princip pro zasílání obchodních sdělení dle § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb. je, ve vztahu k adresátům, kteří nejsou zákazníky, založen na aktivním vyhledání podnikatele, resp. jeho služby, a následném vyslovení souhlasu s dalším informováním o jeho zboží a službách, a nikoliv na tom, že podnikatel bude sám oslovovat adresáty s žádostí o souhlas a takto bude fakticky šířit povědomí o své značce a image.
text naleznete zde: http://www.uoou.cz/uoou.aspx?menu=23&submenu=28#b6

Opět si udělejme analýzu toho co nám sděluje úřední výklad toho samého zákona:

• Zpráva se žádostí o souhlas se zasláním obchodního sdělením má tedy automaticky charakter reklamy a je tedy obchodním sdělením
• A to i v případě kdy tato žádost sama o sobě nic neprodává ani neinzeruje, přesto jde o podporu podnikání a tedy reklamu

Závěr

Názorně, jako u mnoha jiných oblastí vidíme rozdíl mezi právnickým výkladem práva a takzvaným úřednickým. Neříkám že některý z nich je lepší něž ten druhý, právníci žijí v teorii zato úředník musí pracovat s realitou.

Jak bych vám doporučil postupovat když někoho tedy potřebujete oslovit? Použijte právnický výklad (tedy že máte možnost lidi zažádat o souhlas se zasíláním obchodních sdělení) a riskněte možné řízení s ÚOOÚ. Samozřejmě že naštvete některé příjemce dané zprávy, ale zas tak učiníte slušně a nebudete je rovnou otravovat obchodní nabídkou.

Pokud se vám chce na toto téma diskutovat, klidně se s vámi do toho pustím. Nejlepší budou vaše vlastní zkušenosti s danou problematikou, které si rád poslechnu!

Web 3.0 je jiný. Web 3.0 je o datech. Ve světě Webu 3.0 nejsou žádné meze mezi aplikacemi a datové objekty v aplikaci “A” mohou být napojeny nebo porovnány s objekty v aplikaci “B”. toto je opravu pouze rozšíření konceptu míchání aplikací (mashup). web 3.0 je o umožnění datům napříč aplikacemi být organizovány tak aby se z nich stali opravu použitelné informace.

Mnoho lidí bude referovat na Web 3.0 jako na Sémantický Web. Nepožívám tento termín, protože je až příliš úzce spjat s určitou technologií a nedává prostor samostatné tvorbě. Web 3.0 je mnohem více nežli technologie a specifikace od W3C, popravdě specifikace W3C nepokrývají všechny požadavky pro to aby aplikační data byla dostupná a tak si společnosti vytvářejí vlastní řešení. Jeden z velmi kvalitních nástrojů je nový Yahoo Query Language(YQL), který, skrze jeden jazyk, dává přístup k velkým částem vesmíru zvaného Yahoo.

Dobře, takže jak otevřená data a nový způsob organizace dat vede k vydělávání peněz?

Je to jednoduché. Když správně setřítíte data, můžete extrahovat použitelné informace které vedou k profitabilním nebo produktivním rozhodnutím. Takováto data mají dvě hlavní hodnoty: přímou hodnotu a nepřímou hodnotu.

Přímá hodnota je hodnota, kterou získáte z vědomosti. že existuje vztah mezi dvěma objekty, který by lidská mysl nebyla schopna vytvořit. Například, představte si že obdržíte email od potencionálního zákazníka, a máte aplikaci schopnou vám říct, že tuto osobu už jste potkali minulý rok (podle záznamu v kalendáři) a že máte několik společných přátel. Tento malý kus informace může být dostatečný na to aby jste prodali váš produkt/službu.

Nepřímá hodnota je hodnota který může být získána z analýzy spojení dat mezi objekty ve vašem datovém vesmíru, většinou získáná díky machine learning (kdy se počítač sám učí). Například, představte si společné třídění, nejenom nákupu při výběru vašich knih a filmů, ale napříč celým vaším životem. Pro představu, takový systém by mohl být schopen vám doporučit, že na základě toho že jste přečetli mnoho knih o Austrálii, by vás mohly zajímat současné ceny letenek do Austrálie. Toto je možné pouze ve světě Web 3.0, kde jsou data dostupná napříč aplikacemi a ne uzamčena jenom do jednoho systému.

Ve zkratce, Web 2.0 byl o dělání internetu zajímavou palikační platformou. A nyní, v čase nástupi Webu 3.0, budeme sledovat změnu této platformy zkombinované s otevřenám datovým rozhraním (API). Tato přeměna vyústí ve služby, které nám pomohou žít produktivněji naše profesní a osobní životy. Jak to vidím toto je opravdová internetová revoluce. 

Tento článek je překladem Web 2.0: Making Friends / Web 3.0: Making Money, článku který si myslím že je opravdu skvělý a zaslouží si můj čas strávený překladem. Autorem je Hank Williams jeden z mých oblíbených blogerů.

Pokračování předchozí části, která byla jakýmsi vodítkem, koho budete potřebovat do internetového startupu. V tomto díle se podíváme na způsoby, jak si do týmu vybrat ty správné lidi.

Protože je opravdu obtížné dobře vybrat lidi do týmu, chtěl bych vám tady nabídnout jeden možný přístup jak na to.

1. Testy

Já vím, zní to, jako kdyby jsme hodlali dělat pokusy na zvířatech, ale je to ten nejlepší způsob, jak reálně ověřit něčí znalosti, i když není v čechách zrovna nejběžnější. Tento způsob vám reálně oveří znalosti uchazečů a nemusíte to odhadovat jenom podle CV. Pokud přijímáte například programátora, nechte ho vyřešit nějaký reálný problém. Nejprve logicky (myšlenkově) a pak mu poskytněte čas na samotnou tvorbu. Když chceme grafika není nic snazšího než ho poprosit například o návrh nového loga, nebo potencionálního produkt manažera aby s vámi probral reálnou situaci. Samozřejmě musíte dotyčného s tímto seznámit předem, připravit mu vhodné prostředí a kooperovat. Tedy grafikovi budete odpovídat na otázky, co by mělo vaše logo vyjadřovat. Také se připravte na to, že takto vám může jeden programátor zabrat třeba půl dne (podle náročnosti testu). Zásadně uchazeče nestresujte! Nejlépe ho posaďte mezi ostatní členy týmu. To už se dostáváme k dalšímu bodu.

2. “Kulturní zapadnutí”

Testy minimalizují šanci na to že přijmete někoho bez znalostí skoro k nule. Ale jak zjistit, zda zapadne do týmu a bude tak tím nejlepším možným přínosem? Po (nebo během) testu mějte připravenu “situaci” na otestování jeho zapadnutí do týmu. Úplně nejlepší je, když dotyčný dělá test na normálním pracovišti a normálně komunikuje s ostatními. Pokud to nemůžete takhle řešit, nechte uchazeče si popovídat s někým z jeho možných spolupracovníků. V budoucnu se s uchazečem budete potkávat dnes a denně proto vy i jeho možní spolupracovníci musíte uvažovat o jednoduché otázce: “Sedí vám ta osoba?”

3. Plusy a mínusy

Pokud víte, že dotyčného chcete, udělejte pro to všechno. Vyličte mu všechny plusy proč by měl pro vás pracovat, řekněte mu jak si myslíte, že se bude firma i jeho práce vyvíjet do budoucnosti. Jak ho může práce motivovat a uspokojit, ne mu jen dát příležitost vydělat peníze. Jednoduše se prodejte. Ale předtím než podepíše smlouvu, řekněte mu také všechny zápory, negativa a můžete to i trochu přehnat. Buďte k dotyčnému upřímní! Protože pokud podepíše i poté, co jste mu toto všechno řekli, pak máte nového člena týmu, který si je vědom možných úskalí (např. dlouhá pracovní doba), ví s kým bude spolupracovat (nebo to tuší). Tak získáte někoho s největším přínosem pro váš tým.

Text volně založen na článku Mika Speisera a vlastních současných zkušenostech.

Předpokládám, že nějaký ten nápad na startup už máte a teď ho chcete realizovat. Jenže jak?

1. Udělej si sám (prototyp) Pokud jste prográmátor (alespoň průměrný) a váš projekt není nic závratně složitého a nevyžaduje to specialisty, tak hurá na to! Nejlépe když se vedle toho věnujete ještě nečemu, co vám bude platit účty.
2. Sežeň si tým Pokud nejste dobrý programátor, nebo máte prostě jenom kvalitní nápad a nic jiného pořádně neumíte, tak budete potřebovat nějaké ty lidi co to udělají (zatímco vy se budete věnovat třeba exekutivě).

Koho přibrat do internetového startupu?

Ať už si vyberete první nebo druhou cestu, nakonec ten tým stejně budete potřebovat.

+ 1 grafik

Pokud se chcete vyhnout velkým problémům, najděte si kvalitního grafika. Ne grafika ve smyslu skvělé grafické práce, ale ve smyslu skvělé tvorby uživatelského prostředí. Můžete mít dokonalý produkt s dokonalýma funkcemi, ale pokud se tam uživatel nebude umět orientovat nebo se tam nebude cítit “jako doma”, tak máte špatný produkt. Takže neberte grafika, který umí skvělá loga, skvělou grafiku nebo umí božsky CSS. Najměte někoho kdo umí stvořit příjemné, intuitivní prostředí pro práci s vaším produktem. Když bude umět to ostatní božsky, tak je to plus, ale vám do začátku bude stačit to, že to umí aspoň trochu :)

+ 2 – 3 programátoři

Záleží na tom, co za produkt tvoříte, ale vždy je lepší mít alespoň dva programátory, protože další názor se vždycky hodí. Pokud to co děláte vyžaduje specialistu (flash, JS), tak se hodí další programátor jenom na front-end. Pokud to není tak náročné, dobrý web programátor by si s tím měl vedět rady ;) Nenajímejte profíky! Hledejte ty kteří to už umí, ale chtějí se ještě zlepšovat, protože motivovaný programátor je pro vás ten nejlepší programátor. Zároveň hledejte co nejchytřejší lidi co můžete, protože sebou přinesou jiný úhel pohledu na věc a další nápady. Programátor, kterého hledáte není dělník! Váš programátor bude řešit problémy. Váš nápad definuje problém a hypotézu jeho řešení. Skutečné řešení vyžaduje ty nejleší a nejlépe spolupracující lidi. Protože pokud nejste všichni dostatečně motivováni, pak vaše řešení bude “belhat na jednu nohu”. V počátcích, v nejlepším případě, všichni dělají všechno – programují, testují, odpovídají (hlavně uživatelům), tvoří a starají se o technologie (technologie doporučuji outsourcovat). Věřím že tým 3-5 lidí, poskládaný přesně tak jak potřebujete, dokáže za rozumnou dobu vytvořit na internetu v1.0 skoro cokoliv. Pokud nejste ani grafik nebo programátor, pak musíte být CEO, neboli na vaší hlavu bude padat všechno ostatní.

Text volně založen na základě článku Mika Speisera a vlastních současných zkušeností. Foto wilbertbaan